Silvestr 2013
Vítání roku 2014 na Bystrém
Vladimír Kutlvašr - 1.1.2014
O netradiční přivítání a vstup do Nového roku 2014 se rozhodla skupina odvážlivců.
Žádné sezení u televize a konzumace připravených dobrot, ale teplé oblečení, nesmeky na boty a čelovky s dobrými bateriemi a hurá na dobytí "Severního pólu" - vlastně vrcholu Lysé hory.
Je 31.12.2013 a jde se na to...
Když jsem před rokem napsal článek o tom, jak jsme se s Janou, po vzoru mnoha dalších, vydali oslavit začátek nového roku 2013 na vrchol Lysé hory, netušil jsem, že bude mít svůj velký ohlas. Ten se projevoval tím, že mne oslovali mnozí s dotazy na průběh celé akce. Vždy jsem říkal - "tak pojďme znovu a společně..." No a tak nás letos šlo podstatně více.
Nejprve však, kdo se rozhodl takto slavit.
Z logistických a přepravních důvodů jsme rozdělili naši výpravu na dvě, samostatně postupující skupiny:
Skupina "A":
Alenka, Vlastimil a Lucie Nohlovi, Anička, Hanka a Eduard (naši známí, kteří se nechali zlákat a přijeli speciálně na tuto akci), Jana a Hanka Kutlvašrovi. Tato skupina vyrazila dvěma vozidly z Bystrého na parkoviště u hotelu Petr Bezruč kolem deváté hodiny večerní.
Jednalo se skupinu, která počítala s pomalejším postupem, a proto měla časový předstih.
Skupina "B":
Tato skupina byla menší a čítala jen čtyři členy expedice - já a syn Jirka, Jiří Foldyna a Marián Uher. My jsme vyráželi s hodinovým odstupem na dohodnuté startovní místo. Předpokládal se rychlejší postup a teoretické dosažení skupiny "A" někde pod vrcholem Lysé hory.
A nyní k zabezpečení - bylo připraveno lehké občerstvení a hlavně narychlo uvařena zásoba vařonky a grogu do termosek. Dále pak provedena kontrola vybavení nutnými čelovkami, hůlkami na chůzi a nesmeky. Čas "Č" nastal, první skupina vyráží.
Trochu zmatku bylo způsobeno množstvím hůlek, nějak se nám pomíchaly, ale odjezd byl přesně na čas. Velitel první skupiny pak hlásí první zádrhel - není kam zaparkovat vozidlo, pod hotelem je plánované místo označeno jako soukromý pozemek se zákazem parkování. No, nemůže vše probíhat jednoduše... Z taktických důvodů bylo rozhodnuto o zrychlení odjezdu druhé skupiny pro případ nezbytného prodloužení cesty díky omezení možnosti parkování.
Na parkovišti, kde jsme nakonec parkovali, již stálo velké množství aut. Našli jsme poslední skulinku a soukáme se z vozidla. Kontrola úplnosti výzbroje, já na sebe zavěšuji batoh s fototechnikou a fotostativ doufajíc, že jej nepotáhnu zbytečně. Prognóza na počasí neukazuje dobrou vyhlídku - oblačnost...
První skupina mezitím hlásí dosažení prvního zastávkového a občerstvovacího místa na cestě nad Bezručem... a my začali stoupat do prudkého kopce.
V polovině stoupání si začínám říkat, že jsem nesprávně zvolil skupinu - mládež mi mizela daleko vpředu a já s funěním táhl fotovýbavu. Naštěstí se Mariánovi mne zželelo a několikrát na mne počkal. Když jsem měl již několik posledních sil, konečně se objevuje cesta a stoupák je zdolán - sláva. Dál už to bude lepší. Posilněni teplým čajem (tedy jen pro mne - padla na mne povinnost řidiče) a dobrou vařonkou pro ostatní nabíráme síly a pokračujeme. Cesta je stále beze sněhu - to snad ani není prosinec!
Bludičky tvořené čelovkami se pomalu shlukují postupně víc a více podle toho, jak se objevuje větší množství lidí na cestičce, která se táhne na vrchol. Těsně před Malchorem doháníme skupinu "A". Počítáme se, jsme všichni, ztráty nejsou povolené. A opět - vařonka, teplý čaj (přece se s tím nebudeme tahat až na vrchol) a můžeme pokračovat.
Vítr začíná sílit a světla z údolí se postupně s tím, jak zvyšujeme svou nadmořskou výšku, zamlžují. Asi ta viditelnost nebude dobrá - kolem nás se objevují chuchvalce z mraků. První zmrzlý sníh nám začal křupat pod nohama a asi by bylo nutné nasadit nesmeky. To také za chvíli udělám, jistota je jistota. Stejně jako já, ostatní již mají nasazeno a pořád stoupáme. Počet lidí se chvílemi zvyšuje, chvílemi jsme sami v naprosté tmě. Ještě že máme ty čelovky.
Malchor je zde a dáváme si opět oddechový čas. Pohled na hodinky říká, že jdeme podle plánu a máme cca 30 minut rezervy. To stihneme. Opět vyrážíme a za chvilku se rozptylujeme po strmém kopci posledního stoupání.
Nadávám si, protože fotovýbava je těžká a je zřejmé, že nic neuvidíme. Vrchol Lysé hory se stožárem vysílače není vidět ani náhodou, a tak bych mohl zátěž klidně nechat doma. Pomalu stoupám a soustředím se na to, kam položím chodidlo, abych neuklouzl. A jak tak stoupám, přemítám a vidím jen kousek před sebe. Kolem je tma a najednou zpozorním - nějak zmizely stopy přede mnou - kde to jsem? Rozhlížím se kolem sebe, nikoho nevidím - no nazdar! - Já asi už sešel z cesty! Rychle si promítám svůj dosavadní směr postupu a rozhoduji se, že se posunu doprava. Po asi 50-ti metrech opět narážím na prošlapanou cestu a v dálce si mihly odlesky čelovek. Oddechl jsem si a zároveň zpozornil, jak málo by stačilo a člověk by se ztratil. O Silvestra asi o život nejde, člověk by našel směr podle ohňostroje a dřív nebo později na někoho narazil, ale kdyby zde byl sám, no nevím...
Celá naše výprava se schází nečekaně na jednom místě u kamenného objektu na kopci a co je důležité - jsme všichni! Hodinky ukazují deset minut do půlnoci, a tak vyrážíme na vrchol. U vrcholové kamenné jehly se objevují další turisti a my vytváříme skupinu pro společnou fotografii. Lucka navrhuje napsat pomocí čelovek do vzduchu nápis PF2014 a to se také po několika pokusech podařilo.
Počet lidí se zvyšuje, a tak jim přenecháváme místo na vrcholu, vítr je silný a nám namrzá oblečení, tvoří se na něm námraza. Scházíme zpět do závětří.
Tři, dva, jedna, teď - 1.1.2014 je zde. Někde se ozvaly detonace dělobuchů a je slyšet syčivý zvuk ohňostrojů. Vybíhám ze závětří, ale nic není pro mlhu vidět. Vzájemně si přejeme hodně zdraví a úspěchů v roce 2014 a vůbec nám nevadí, že jsme obětovali tolik sil na výstup a nic nebylo vidět. Hlavně, že jsme to dokázali.
Moc dlouho nám ale nadšení nevydrželo, vítr nás ochlazoval, a tak začalo být zima, byl čas na cestu zpět. Anička, Hanka a Eda váhají, na příkrý sestup si netroufají. Krátká porada a bylo dohodnuto - rozdělíme se, většina se vrátí původní cestou a Anička s rodinou se vydají na delší, ale schůdnou cestu po silnici. Až dorazíme dolů a odvezeme všechny na Bystré, zajedeme pro ně na křižovatku cesty na Lysou pro motorová vozidla.
Tak se také stalo a za dvě hodiny se všichni scházíme na stanoveném místě na Bystrém - v restauraci U Toflů. Dobrá káva nás posilňuje a protože hosté silvestrovské zábavy restaurace se již rozcházejí, nezbývá, než se vydat také do svých domovů.
Akce byla prohlášena za úspěšně ukončenou, do roku 2014 jsme vstoupili sportovním výkonem - spokojeni, příjemně unaveni a hlavně, bez ztráty kytičky...
Takže - v novém roce hodně optimismu a sejdeme se na Silvestra 2015 na vrcholu Lysé v ještě větším počtu?
