Lysá hora - havárie letadla
I Lysá hora má svou leteckou havárii...
Vladimír Kutlvašr - 4.8.2014
Píše se 21. květen 1964 a na letišti v Mošnově startují na další taktický výcvik čtyři stíhací letadla MIG19. Ten den se však jedno letadlo z cvičného letu nevrátilo. Jeho trosky byly posléze nalezeny těsně pod hřebenem Lysé hory, kam pilot se svým letadlem narazil.
V místě leteckého neštěstí byl postaven malý pomníček a my jsme se rozhodli vydat se na místo havárie a pomníček najít.
Takže, jak to tehdy bylo? Internet skrývá hodně informací a já jsem se dal do vyhledávání. Netrvalo dlouho (však to zkuste sami) a vylouply se hned dva odkazy. A z nich tedy čerpám informace o příběhu - protože ale odkaz není příliš čitelný, vzal jsem si brýle na blízko a opisuji...
K letecké katastrofě došlo dne 21.5.1964 v průběhu leteckého taktického cvičení. Příslušníci 8.slp. v Ostravě - Mošnově plnili úkol střeleb na pozemní cíl v nedalekém vojenském prostoru Místek. Startovali ve dvojici, ale pro zhoršující se počasí první dvojici, složenou z velitele 2. letky a jeho zástupce pro věci politické nikdo již nenásledoval. Dvojice vlétla v prostoru Frenštát pod Radhoštěm do nízké oblačnosti. V kopcovitém terénu hrozilo nebezpečí srážky s terénem a velitel dvojice velel stoupat. Nad souvislou vrstvou mraků však vylétl sám. Mjr.Vlastimil Zaydlar se již neobjevil a neozval. Narazil ve výšce 800 metrů do severozápadního úbočí Lysé hory a v kabině letounu Mig-19-3 trupového označení 0419 zahynul. Hlavní příčinou byly nepříznivé povětrnostní podmínky a nerozhodnost velitele letecké skupiny. Ve snaze za každou cenu splnit úkol zašel příliš daleko a byl následně odvolán z funkce. Třiatřicelitetý Vlastimil Zaydler, rodák z Českého Těšína, se však ke svým dvěma dětem domů již nevrátil.
Na místě dopadu letounu je pomníček na památku mjr.Vlastimila Zaydlara, jeho jméno je uvedeno i na pomníku letců v Příboře.
Tolik znění nalezeného textu. Nyní však, co lze na místě katastrofy nalézt.
Svůj výstup s cílem u pomníčku jsme s Janou a Hankou zahájili na častém místě - na parkovišti pod hotelem Bezruč. Prudké stoupání známe již z našich výstupů na Sivestra v roce 2012 a 2013 - takže žádné překvapení - jen se mi zdá, že mi, oproti zimnímu výstupu, nějak dochází dříve dech... Na prvním oddychovém místě zapínám navigaci GARMIN. Předem jsem si do ní vložil hned dvě různé souřadnice (údajně určující správné místo pomníčku), které jsem našel na internetu. V záloze jsme měli i popis místní znalkyně Alči.
Ale stále je ještě brzo, prvním cílem je rozcestí Malchor. Tam dorážíme podle plánu, po hodině a čtvrt chůze. Předtím zastavujeme u studánky, jejíž voda vyvěrá z prudkého svahu a je skutečně osvěžující.
.jpg)
Navigace se již "chytla" a začala ukazovat směr k našemu cíli. Jenže to byl směr tzv. vzdušnou trasou. My však jdeme pěkně po vyznačené cestě, a ta si poněkud zachází. A tak se k cíli přibližujeme, a posléze zase vzdalujeme, podle toho, jak obcházíme vrchol Malchoru po modré značce. Ale jsme již blízko, Lysou horu je již vidět.
Konečně - rozcestí u Malchora poskytuje překrásný výhled na vrchol Lysé hory. Odtud jsem o Silvestra 2012 fotil půlnoční scenérii, vzpomínáte?
Chtělo by to vystoupat na Lysou horu, kamenná cesta přímo vybízí k vykročení tímto směrem. Ale my odbočujeme vlevo a vydáváme se směrem na Malchor. A další problém je zde - borůvky. Tolik borůvčí, v kterém se modrá tolik plodů Lysé hory, se jen tak nevidí. A to nemusí turista ani odbočovat z cesty, stačí se jen zastavit a sehnout...
Nepouštíme ze zřetele náš dnešní cíl, sleduji navigaci, ale zdá se, že se stala někde chyba. Ani jeden ze zadaných bodů v navigaci se neshoduje s informacemi, které jsme získali od znalců z internetu - no nic. Necháváme navigaci navigací a spoléháme se sami na sebe a naše zjištěné informace. Dle nich je potřebné sledovat stále cestu až na levý kraj lesa, který je vidět od rozcestí a pak zahnout vlevo do něho.
Stalo se, jenže - zase ty borůvky. Rozdělujeme se a v rozestupech pomalu postupujeme terénem, překračujíc borůvčí - pěkně to barví. Jana postupuje úplně vlevo, je na planině mimo les a tvrdí, že když - ještě jako malá - byla u pomníku, tak les určitě kolem nebyl. Já postupuji uprostřed na okraji lesa a Hanka asi o deset metrů dále v lese. Jsem asi sto metrů daleko od cesty a slyším Hanku, jak všechny svolává - pomníček je nalezen. Pomalu se vracíme zpět směrem za hlasem a prodíráme se místy málo prostupným lesem.
Jasně, pomníček je dobře viditelný a vůbec není zarostlý. Je pěkně usazen na mírném svahu, kolem jsou jen stromy, žádné skrývání v borůvčí, či husté trávě se nekoná.
Pamětní deska je ve stavu, v jakém si ji pamatuji, když jsem našel snímky na internetu. Jen ten kámen je podstatně více zarostlý mechem. Pod pomníkem je hromádka hliníkových plechů - zbytků z letadla. Napadá mne, že to vypadá stejně, jako by někdo vzal listy papíru a zmačkal je do kuličky třeba na podpal táboráku. Kdo ví, jak dopadl zbytek letadla.
Cíle tedy bylo úspěšně dosaženo. Chvilku postojíme na místě, dělám několik fotografií z místa a vydáváme se ven z lesa na cestu.
Chcete-li tedy někdo toto místo také navštívit sledujte tuto trasu:
- rozcestí Malchor,
- pak po pěšince, vedoucí směrem od Lysé hory (budete se vzdalovat),
- postupujte až na kraj lesa a hledejte po pravé straně žlutou turistickou značku,
- u značky se zastavte a pohlédněte vlevo, kolmo na cestičku, najdete slabě vyšlapaný vchod do borůvkového valu a vstupte jím do lesa,
- opatrně postupujte lesem do vzdálenosti cca 50-ti metrů a jste na místě. K pomníku přijdete ze zadní strany, pamětní deska tedy není vidět - je od cesty odvrácená. Pozorný pozorovatel však pomíček musí najít.
Na další fotografii je vidět zmíněný kraj lesa, další pak zobrazuje totéž při pohledu z kraje lesa. Vchod do lesa se na druhé fotografii nachází na pravé straně fotky a vlevo je vidět strom s turistickou značkou. No a třetí snímek zobrazuje samotný vchod borůvčím...
Po návštěvě pietního místa jsme se samozřejmě vydali na Lysou horu - přece si výstup nenecháme ujít. Trochu se na nás začalo nebe mračit, a tak jsme přidali do kroku. Vrchol Lysé hory je odtud krásně vidět.
Za chvilku jsme byli u úpatí hory a zde nás čekalo překvapení. Pro výstup na vrchol je připravena poměrně luxusní kamenná cesta, vetknutá do strmého stoupání závěrečného příkrého svahu. Turista se nemusí obtížně škrábat do kopce, nebo obcházet horu po žluté značce. Stačí pěkně sledovat poskládané kameny a za chvilku je nahoře. Cesta sice není ještě plně dokončena, ale chybí skutečně jen kousek. A možná, že už nyní i hotova je - potkali jsme několik dělníků, byl pracovní den a zřejmě cestu dostavovali.
.jpg)
Na samotné Lysé hoře byl poměrně velký pohyb lidí. Vždy, když zde jsme, nemůžeme si odpustit svačinu v podobě dobré "zelňačky". Ale nejprve bylo nutné vyjít až na samotný vrchol k "hladícímu bodu" na betonovém jehlanu a zkontrolovat, zda je ještě vidět naše chalupa. A byla...
Našli jsme si místo v koutku dřevěné boudy a vychutnali si polévku s chlebem. Venku se skutečně přehnala dešťová přeháňka, ale byla jen krátká a skončila dříve, než jsem dopil zasloužené pivo.
Další zajímavý kousek našeho kraje je tedy zmapován a už nyní se rozhlížím po další zajímavosti v okolí.
A jen malá poznámka nakonec - hned pod Lysou horou je malé pietní místo s více pomníky a informační tabulí (v místě tzv. Hellerovy zatáčky). Na tabuli je zmíněn i případ pilota Zaydlara, ale je uveden nesprávný typ letadla - dle informací zde havaroval MIG17. Tuto informaci pak přebírají i jiné zdroje. Osobně věřím údaji o MIGu 19, na tom se shodují zejména zdroje systematicky mapující letecké havárie a historii letectví.
Například: Pomníky letců, Historie válečných letadel, nebo web o sbírání.
A pro "kačery" ( hledače skrýší v rámci celosvětové hry GEOCACHING) snad ani nemusím připomínat, že je zde ukryta i keška, věnovaná obětem Lysé hory a má označení GC2VZRY.
PS.: Nechcete si také vyzkoušet hledání "keší"?