"Pařez" - bystřanské sportovní odpoledne
Bystřanský pařez - třetí ročník velké soutěže smíšených družstev...
Vladimír Kutlvašr - 6.6.2014
Tak to proběhlo - sice jsme s obavami neustále hleděli na oblohu, místy se pěkně mračilo, ale nakonec nás deštík navštívil jen jednou, a to se přežít dalo. A co proběhlo? To je jasné - třetí ročník Bystřanského pařezu. V sobotu 31.5.2014 se sešla hromada místních i přespolních na ploše u naší Bystřanky, aby zažili a také se aktivně zúčastnili připravených soutěží.
A jakmile se objevilo dostatek lidí, soutěž mohla nastartovat. Ale pěkně popořádku...
.jpg)
Nejprve bylo nutné pěkně a stylově zahájit celé sportovní odpoledne - vždyť jde o Bystřanské "olympijské" zápolení, a tak nemohl chybět sportovec s pochodní, slavnostní vztyčení vlajky a zapálení "olympijského ohně. Dětí, které by chtěly přinést speciální vlajku bylo dostatek, vlajka byla připravena a i ta pochodeň byla naplněna hořlavou látkou. Ceremoniál mohl započít. Děti, ve své čisté bezprostřednosti, zvolily zcela jinou dráhu slavnostního běhu, než byla zamýšlena. A tak místo okolo diváků oběhly pěkně kolem celého hřiště. Ale to nikomu nevadilo a za potlesku rodičů a všech ostatních byly vlajka i hořící pochodeň dopraveny na místo určení - ke stožáru před Bystřankou. Za zvuku slavnostní olympijské fanfáry byla vlajka vytažena do výše a hry mohly začít. Vlastně ještě ne, Radovan byl poctěn velkým úkolem - zapálit "olympijský" oheň. Trocha napětí, ale plameny nakonec vyšlehly a bylo zahájeno.
Celé dění her bylo pod taktovkou Davida, který inicializoval první ročník her a kompletně odřídil i druhý - letošní ročník.
Nejprve bylo nutné postavit soutěžní družstva. Ta byla, jak je naznačeno výše, smíšená. Myšleno tím bylo to, že velitel družstva je jedno z děcek a takto vybraný kapitán si sám vybírá z přítomných diváků svůj soutěžní tým. A tak jsme se pěkně promíchali - ano správně, hovořím o sobě, neboť jsem měl tu čest se stát členem modrého družstva (sice jsem protestoval - kdo bude fotit? ale jen slabě, prostě musím zvládnout oboje...). Každý kapitán byl pro odlišení vybaven barevným tričkem s nápisem "kapitán" a logem soutěže. Družstva byla postavena v síle šesti soutěžících.
A jde se do toho.
První soutěžní disciplínou je jazyková znalost. Každý soutěžní tým obdržel stejné slovo (PORTUGALSKO) a z jednotlivých písmen tohoto slova měl tým za úkol sestavit co největší počet slov, které dávají smysl. Vypadalo to složitě a nejprve se zdálo, že snad žádné slovo ani nenajdeme. Ale jen chvilku a už padají návrhy - ROPA, POLSKO, OKO - no jen náš tým vytvořil asi padesát slov - schválně si to zkuste také...
Druhá disciplína byla skutečně sportovní - vzájemný převoz všech členů týmu na kolečku z jedné strany hřiště na stranu druhou. A to ještě po definované - samozřejmě nepřímé dráze. Šlo o čas, vyhrává tým nejrychlejší. No to byla výzva - všichni se snažili a pády na sebe nedaly dlouho čekat. Nakonec je poslední kolečko v cíli a o vítězi rozhoduje naměřený čas. Nebylo to vůbec jednoduché, nejprve družstvo muselo zvolit vhodnou taktiku, aby se členové vzájemně uvezli, pak velmi záleželo na šikovnosti a třeba i na posazení převáženého člena týmu - takový převoz soutěžícího, který sedí na kolečku vzadu u rukojeti a převoz člena v případě, že se přesune nad kolo kolečka je pořádný rozdíl...
Třetí disciplína byla poznamenána padající vodou - začalo pršet. David se ale nenechal ničím zaskočit a zavelel - přecházíme na plán "B" - tedy mokrou variantu. Chvíli jsem přemýšlel, jak to myslel, ale pak mi svitlo - máme přece Bystřanku. Hurá do místnosti, tam byly připraveny stoly a židle (kdy to kdo vlastně připravil, nevím dodnes). Cílem této disciplíny bylo vyluštění vícesměrky. Tajenka byla jednoduchá, ale dostat se k ní až tak jednoduché nebylo. Ze soutěžících "se kouřilo" jak hledali připravená slova ve změti písmen, ale nakonec i našemu týmu se podařilo tajenku odhalit - jak jednoduché... no, ale první jsme skutečně nebyli.
Pršet přestalo právě včas, a tak se mohla další disciplína odehrát opět venku.Tentokráte šlo o počet přeskoků švihadla. Soutěží každý z členů týmu a počet přeskoků se jednoduše sčítá. Bylo překvapením, jak se kdo s tímto úkolem vypořádal. Měli jsme zde "laňku", která si odskákala svých 123 skoků ale také soutěžící, kteří neudělali skok ani jediný. Rozhodně ale byl boj napínavý a plný zvratů (já jsem odfuněl 60 přeskoků a porazil tím sám sebe - a pěkně se u toho zapotil, však jsem švihadlo v ruce držel někdy na základní škole a to už bude hooodně let tomu nazad :-)).
Okolí rychle oschlo, a tak se mohlo plynule přejít do další úrovně soutěže - ale než tam přejdeme, v připravené nádobě to zavonělo špekem, to se připravovala vaječina z přinesených vajec - a ta vůně...!!!!
Ale zpět na soutěžní dráhu, rozinuté dlouhé lano dávalo tušit - bude se přetahovat. Dužstva byla rozlosována a postupně vyvolávána k této silové disciplíně. Soutěž byla velmi zajímavá, soutěžící se vzájemně hecovali. Nakonec se všichni usnesli, že by mělo soutěžit každé družstvo s každým, nikoliv jen vyřazovacím způsobem, jak bylo připraveno. A tak se přetahovalo a přetahovalo.... Ale boje to byly velké, jen co je pravda. Postupně se ukazovalo, jak důležité je mít "filipa" a nestačí jen hrubá síla (i když není její vliv zanedbatelný).
Vítěz je znám, jdeme do další soutěže. To už jsme někteří pěkně "funěli", ale sport je sport. Tentokráte se bude běhat. A to pěkně štafetově. Kapitáni si vybírají ty nejrychlejší běžce ze svého týmu - tři, dva, jedna, start. Soutěžící vybíhají na dráhu kolem hřiště, vlhká dráha klouže, soutěžící ze sebe vydávají maximum, chvíli to vypadalo i hrozivě....Doběhli nakonec ale ve zdraví všichni.
A to byl závěr soutěží a David se jal sčítat výsledky. Pěkně, jednu disciplínu po druhé, až byl znám vítězný tým. A jde se na vyhlášení výsledků celé soutěže. Vaječina už pěkně voněla, a tak byl nejvyšší čas.
Třetí příčku obsadilo družstvo zelených a přejímá bronzovou medaili, potlesk... druhé družstvo má barvu červenou, velká radost a stříbrná medaile to jistí. No a první se zlatou si ve velkém stylu vybojovalo družstvo bílé. To bylo slávy! Však také předaná láhen šampaňského zkropila snad všechny diváky. Jen si myslím, že členové vítězného družstva si to šampaňské vlastně ani neochutnali. Jakmile "bouchla" zátka, tak já utíkal - takové šanmpaňské v objektivu, to není až taková výhra.
Myslím si ale, že o vítěze až tak moc nešlo (mimochodem, mé družstvo bylo bramborové), šlo spíše o příjemně a sportovně pěkně strávené odpoledne... a to se rozhodně povedlo.
Ještě ale není všemu konec - vaječina je hotova, soutěže u konce, co bychom si nedali alespoň jeden chléb. První várka ze šedesáti přinesených vajec zmizela velmi, ale velmi rychle, a tak se připravoval várka další.
Ve chvilce volna (čekalo nás ještě položení májky a balónkové překvapení) jsem odložil své fotonádobíčko a krátce seznámil všechny přítomné o "výkopu" naší volební kampaně. Na podzim budou volby do zastupitelstva a tak jsme vytvořili skupinu, ketrá by do voleb chtěla zasáhnout. Ale zpět k sobotnímu odpoledni - zájemce o podrobnosti odkážu na naše tránky, kde lze zjistit další podrobnosti.
Na ploše hřitě se objevuje velká tlaková nádoba s héliem - balónkové překvapení nabírá konkrétní podobu. Děcka se sbíhají a odebírají naplněné balónky od "plničů". To je ale mumraj. Vznášející se balónky na konci šňůrky lákají a tak jsou zde všichni. Počet balónků se postupně zvyšuje, nakonec je naplněno na čtyřista balónků. Některé dětem unikají a mizí ve výši, pláč dítěte je ale rychle zahnán dodáním balónku náhradního. Plocha hřiště zmodrala balónky, na řadu přišly balóky bílé a různých dalších barev.
Je čas balónky hromadně vypustit - děcka i dospělí se shromažďují na ploše a David postupně odpočítává okamžik vypuštění. Ale nee, nejprve je nutné udělat společnosu fotografii, což trvá jen okamžik a balónky jsou uvolněny. Všichni mají zakloněnou hlavu, jak sledují trasu stoupajících bodů na nebi. Vítr stáčí hrozen na západ a trochu je rozptýlil. Ve velké výši se balónky otáčejí směrem na jih, kdoví, kam se nakonec doslaly.
Druhá várka vaječiny zmizela stejně rychle, jako ta první a už se všichni přesouvají k naší májce. Zde čeká Petr a v ruce třímá pravo, nefalšovanou dvouručnou pilu na porážení stromů. Kontroluji její ostří - skutečně, je naostřena i "šraňk" je vzorový.
První zájemci o vyzkoušení si úskalí porážení stromů jsou připaveni. No, nejde to asi tak, jak si představovali, není to tak jednoduché a chce to souhru dvojice. Postupně se vystřídá více dvojic, až je májka dostatečně naříznuta. Petr pak zatlačí do kmene a májka se poroučí na zem.
Jen je škoda, že se nepodařilo zachovat láhev s dobrou pálenkou, která visela ve výši. Prostě smůla, láhev je rozbita a mok nenávratně ztracen. No nic, náhrada je připravena ve stánku naproti... nakonec, stánek je obložen zájemci, pivo teče proudem, stejně tak i Kofola.
Na pódiu se objevují další dobrovolníci, tentokráte z řad dospělých - soutěží v hádání názvu písní a melodií. Ani nevím, kdo vlastně vyhrává. Není to však tak důležité, důlěžitější je, že se celé odpoledne, i přes krátkodobou nepřízeň počasí, pěkně vydařilo. Kolem tanečního parketu se vytvořil, za zvuku hudby, had tančících, zábava je v plném proudu. To se však počet dětí již velmi snížil, přeci jen bylo už pozdě odpoledne, či spíše večer. Někteří si odnášejí domů létající balónek.
Věřím, že děcka mají z celého odpoledne pěkný pocit, zasoutěžili si, něco vyhráli, vypustili si hromadu balónků, prostě, den, jak má být.
Odcházel jsem kolem desáté večerní, už byla tma, ale světlo ve výčepu a míhající se siluety dospělých dávaly tušit, že se ještě zdaleka nekončí...
David mi připomíná, abych nezapoměl poděkovat všem sponzorům - Václavovi za výrobu triček, Heleně za ceny po vítěze, Mariánovi s Sokolu Bystré za hélium, nakonec i sám sobě za zajištění dostatečného množství balónků. K tomu musím připomenou podporu Petra Sysaly a já k tomu dodávám i poděkování Davidovi samotnému za sponzorství a zejména za perfektní přípravu a moderování celé akce. Samozřejmě, i bez ostatních by to nešlo...
A tak David, už za tmy, snímá vlajku. Použijeme ji zase za rok, už nyní se těším...