Palačinky v Janovicích
Palačinky v Janovicích
Vladimír Kutlvašr - 2.9.2014
Je sobota 30.8.2014 - konec prázdnin je neodvratně zde. Děti školou povinné se většinou chytají za hlavu - "tak ještě dnes a zítra a je to, prázdniny jsou fuč, honem si ještě něco užít..." . A to se jim mohlo splnit téměř bezezbytku - tedy alespoň těm, co se svými rodiči zavítali na prostransví před základní školu v Janovicích.
Tam, od 14-ti hodin uspořádali organizátoři z našeho PRVOČASU pěkné odpoledne, které bylo ve znamení palačinek. Ano, mohli jste zde pořídit palačinku sladkou, slanou, masovou... ale o to až tak nešlo, bylo to hlavně odpoledne plné zajímavých úkolů a disciplín pro naše děti.
.jpg)
Začínalo se ve dvě hodiny odpoledne, přišel jsem chvilku před touto hodinou a na ploše před školou se zatím pohybovali jen organizátoři a připravovali atrakce. Pomalu jsem obešel všechna stanoviště, ale předtím jsem se poptal u vstupu na obsah celého odpoledne. Přeci jen, chci-li trochu postihnout průběh pomocí fotoaparátu, není možné se nechat překvapit nečekaným zvratem v programu.
Po cestě jsem potkal pěkného klauna - jako opravdového, jak se vítá s příchozími rodiči, ale tak s dětmi.
První děti se rozběhly po ploše a zkoušely si některé disciplíny. Ale předtím bylo nutné, aby se každé dítě u vchodu zaregistrovalo a získalo tak lístek - úkolovník, ka který se zapisuje úspěšné absolvování disciplíny. A bylo jich připraveno hned několik.
Například, pro děti do 4 let, tedy ty nejmenší, byly připraveny:
Hod kládou - děti měly za úkol trefit se menší, či větší dřevěnou kládou do cíle - pověšené PET láhvi. Samozřejmě, dle věku a velikosti dítěte, délka hodu byla volena individuálně :-)
Hádanky z pohádek - na trávníku před budouvou školy byly rozprostřeby dvě deky, na kterých děti hádaly obrázky - něco jako pexeso. Chvilku jsem poslouchal a některé postavičky bych ani asi nespároval. Jo, holt naše děti už dávno večerníčky nesledují a vnoučata ještě nejsou na obzoru. Ale, třeba to nakonec umět budu také. Děti se, na rozdíl od mne, většinouo ukázaly jako znalci a dlouho při řešení úkolu neváhaly.
Hledaná - když jsem přišel k plotu na kraji ohrady a viděl jsem, že dosplějí i děti něco zřejmě ztratili a společně to hledají, chtěl jsem pomoci. Ale za chvíli jsem pochopil, že o mou pomoc není velký zájem - to byl úkol - najít pohozený malý předmět. Ještě, že jsem se moc nevnucoval :-)
Tarzanie - jak název napovídá, půjde o lezení, šplhání a podobně. To v zákoutí vedle školy byly nataženy sítě na lezení, lana na překonávání překážek, lanové stupačky a podobně. Děti, ale i dospělí, si mohli vyzkoušet překonat pětimetrový úsek bez doteku země a s pomocí dvou lan. V dětech se probudily "opičí pudy" a většinou se bez ptaní rovou vrhaly na sítě a lana. Někdy pomohli rodiče, někdy dozor atrakce, ale úkoly byly vzorně plněny, to se musí uznat.
Namaluj si odznak - to bylo zajímavé, u stolku uprostřed plochy byly připraveny dřevěné placky, přítomní rodičové ještě vyvrtávali dírky na provléknutí šňůrky na pověšení na krk. A děti měly za úkol si pěkně tu dřevěnou placku ozdobit. Děti neváhaly, popadly barevné fixky a barvičky a už se plocha placky pokrývala různými ormamenty a malůvkami. Ty placky pak byly vidět, jak se klimbají na krku, těměř u všech dětí...
Ale byly i další disciplíny - byly určeny pro ty větší - namátkou rozluštění zprávy, napsané Morse abecedou.
Ale byl také připraven úplně největší tahák - tedy, zejména pro chlapce (ale i některé dívky!). Na kraji, u zatravněné plochy, stála připravena ke startu úplně bezvadná, obrovská, skutečná a pravá čtyřkolka. A i s řidičem! A šla nastartovat a také jezdila! To bylo najednou zájmu. Dokonce se utvořila fronta, jako v čekárně. Dítě, které se dostalo na řadu, obdrželo pořádnou přilbu (už to byl zážitek) a pak již zasedlo před řidiče. A ti větší a odvážnější dostali možnost přidat si plyn a čtyřkolka vyrazila kupředu. Někdy pomaleji, to když se vezla malá dívenka, někdy rychleji, když na čtyřkolce seděl nebojácký kluk. To byl "zážitek" Dokonce se jezdilo do kopce a z kopce - tedy "terény". Jenže, vozit se mohlo jen jedno dítě a tak se muselo čekat.
Počasí se ukázalo jako rozumné, sluníčko vymetlo oblohu a svítilo plnou pozdně srpnovou silou. To ale také znamenalo, že se fotit moc nedá (velké stíny, velké kontrasty...). Musel jsem vybalit silný blesk, abych prudké sluneční paprsky alespoň trochu zkrotil.
Rodičové se shromáždili ve stínu velké zastřešené plochy. Byly zde připraveny stoly a lavičky na odpočinutí a hlavně, čepovaly se chlazené nápoje. A tak se vlastně ani nelze divit, že zde bylo skutečně plno. Chvilku jsem zde také usedl, ale dal jsem si jen jednu kofolu, na více jsem čas neměl.
Nesměl jsem si nechat ujít opačnou stranu prostranství, kde se u druhé stříšky prodávaly slíbené palačinky. Na své si jistě přišli všichni, ti milující palačinky po sladku i ti, kteří si raději dají jinou alternativu. Já osobně vyzkoušel palačinku plněnou nivou - dobré to bylo. Ptal jsem se, co děti a zjistil, že nejvíce si objednávaly palačinky, plněné sladkou marmeládou.
Uprostřed prostranství se objevil nový klaun. Byl vyzbrojen několika nádobami na žlutou tekutinu a několika miskami. Za chvilku bylo jasné, že se budou vyrábět bublinky a to ve velkém. To bylo radosti. Ukázalo se totiž, že, když se ví, jak namíchat tajemnou směs vody a Jaru, dá se pořádná bublina vyrobit skutečně jednoduše. Stačí namočit přípravek, zvednout jej a nastavit větru. A bublina je zde. Pěkně se vlní v ovzduší, pobíhají po ní barevné šmouhy duhy až do chvíle, než narazí. To to tiše splaskne a promění se v kapičky vody. Mimochodem, víte, co udělá taková bublina, když narazí do mého objektivu?
Vyrábět a vysílat bubliny i bublinky si samozžejmě vyzkoušeli i dospělí a to zejména v okamžiku, když klaun předvedl, že lze bubliny obrovských rozměrů jednoduše vyrobit s pomocí dvou klacíků a provázku...
Klaun nakonec předvedl i něco ze svého žonglérského umění. Přizval si na pomoc zájemce z dětí a vtáhl je tak do své hry. Žonglování, nebo balanc na desce si opravdu některé děti i vyzkoušely.
Sportivní soutěžní část pro jednotlivce je u konce a je čas k výběru pěkných odměn. To byl ale hrozen dětí - snad se na každé dostalo...
Druhý klaun - organizátor ale již zve k pravému vyvrcholení celého odpoledne - k Palačinkovému trojboji. Předem přihlášená rodinná družstva se měla utkat v souboji, spočívajícím ve vyhození, ale také v zachycení palačinky na pánev, přenesení palačinky přes lavičku, namazání marmeládou, znovu běh, ale pozpátku a nakonec - rychlá, ale skutečně rychlá kompletní konzumace donesené palačinky.
Soutěžících družstev bylo, myslím, šest, utkaly se ve vzájemných soubojích a vyhrávalo družstvo, které to celé dokázalo nejrychleji. Boj to byl velký a také za velkého pokřiku fandících diváků.
Nakonec se rozdávaly připravené medaile a vítězné družstvo si také odneslo putovní pohár. Předtím ale museli soutěžící slíbit, že příští rok pohár samozřejmě přinesou a mohou se pokusit jej obhájit...
Odpoledne se nachýlilo do odpoledne pozdního. Někteří pomali odcházeli, jiní postávali a probírali zřejmě zážitky z dovolených. A děti? Ty si ještě zkoušely tarzanii, nebo čekaly frontu na čtyřkolku... sám jsem také musel domů, obešel jsem ještě jednou areál a nasedl do auta.
Zase jeden vydařený víkend za námi a hromada spokojených dětí... Díky.