Mikulášovské veselí na Bystrém pod taktovkou ČČK
Mikuláš U Tofů pod taktovkou Červeného kříže
10.12.2013
Tak děcka nakonec Mikuláše viděly. Rodiče zajistily přihlášku včas a tak 7.12.2013 mohly davy malých i větších zamířit do restaurace U Toflů.
Událost to byla velká a pro zájemce byl připraven celý velký sál restaurace. A čekalo se nejen na Mikuláše, ael připravena byla i divadelní hra...
Těsně před patnáctou sobotní hodinou a za zavřenými dveřmi sálu se ještě "pilovaly" poslední věty krátké divadelní hry. Paní Hanka Kubačáková, jako hlavní organizátorka akce vydávala poslední pokyny pro herce.
Je patnáct hodin a dveře do sálu jse otevírají. V předsálí již čekají nedočkavé děti a rodiče je uklidňují "vždyť je ještě čas, neboj Mikuláš přijde..." a podobně. To bylo slyšet na váce místech ale zcela marně - otevření dveří dává signál a děcka vbíhají do sálu. Tychle se rozhlédnou a už jasně míří do první řady připravených židlí - přece nebudou někde vzadu a neuvidí - že.
Netrvalo dlouho a židle pro malé diváky byly zaplněny. Rodiče - ti se pěkně usadili u stolů podél oken.
Za chvílu přichází paní Hana a svolává pomocí mikrofonu poslední děcka. "Začínáme, kdo chce vidět pohádku?" Zdvižené ruce hlásících se dětí dávají jasně najevo - všichni ji chtěji vidět. A tak "pst" a divadlo může začít.
Opona je zozhrnuta a na scéně se objevují - kdo jiný, než kočička a pejsek. A kde jine, než ve své divadelní kuchyňce. Ano, znalý rodič ví, že se bude odahrávat krátký, ale vděčný divadelní kus "Jak pejsek a kočička pekli dort". Já mám rodičovství již dávno za sebou a tak jsem se mohl vrátit zpět do dětství. Ano, kočička pod vedením pejska nakládá do velkého hrnce různé potraviny a přilévá mléko, aby to mělo dobrou chuť. Přidáním celé sklenice zavařeniny a řady špekáčků bylo vše jasné - to nemůže dopadnout dobře.
Ještě, že si unavení kuchaři šli na chvilku odpočinout a ochutnávku mohl udělat další pejsek. Nebudu vyprávět celou pohádku do konce, jistě ji znáte... Děti pozorně poslouchaly a místy i radily.
Veronika, Liduška a Jakub hráli moc dobře - nakonec to i dobře dopadlo a děcka, jako diváci, jejich výkon odměnily potleskem.
Divadlo bylo odehráno a Mikuláš pořád nikde - a nepomohlo ani volání všech dětí. Až jejich hlasivky, spojené s pomocí rodičů, přivolávají očekávanou návštěvu. Mikuláš vchází do dveří.
A pozor - ve dveřích se neobjevuje jen Mikuláš, ale samozřejmě i anděl. A za nám vbíhá klubko čertů. Kolik čertíků jich vlastně bylo? Těžko zpočátku říci - ale nakonec jsem napočítal čtyři. Také se hned hrnuli ke svému pekelnému ohništi na pódiu.
Mikuláš přebírá mikrofon a po chvíli jsou již vyvoláváni první skupiny děcek. Pěkně dopředu k Mikuláši, najít odvahu a odříkat básničku a odpovědět na několik krátkých otázek. Některé děti byly skutečně vystrašené, ale oči se jim stejně nakonec rozzářily v okamžiku, kdy od akděla dostávají balíček dobrot.
Čerti občas vybíhali mezi drobotinu a několikrát se pokusili nezbedného kluka odtáhnout do "pekla". To bylo pozdvižení...
Přivezený dřevěný vozík byl plný balíčků, ale dětí bylo také hodně a tak to nějakou dobu trvalo. Děti, které již u Mikuláše byly, zkoumaly obsah balíčku a děti, na které se ještě nedostalo. nervozně pobíhaly kolem, nebo se naopak nechtěly vzdálit od svých rodičů. Tak, či onak, nakonec byly balíčky rozdány všechny.
Rozdáno, děti jsou uspokojeny a co dál? Coby - stačí vybrat pěkné písničky a vtáhnout děti do kola. A taneční sál byl za chvilku plný. A když se písničky na chvilu odmlčely stačilo jen málo - popojet přivezeným dřevěným vozíkem a co myslíte - v momentě na něm visel hrozen dětí. Kolečko po síle a raději s ním pryč, jinak by si mohly děli ublížit.
A tak pokračují písničky a chytlavé melodie. Děcka se baví a rodiče? Ti zřejmě také.
Sál se pomalu začal vyprazdňovat až v okamžiku, kdy byl vyhlášen odjezd autobusu. To organizítor zajistil odvoz dětí a jejich rodičů do Janovic.
A tak to odpoledne nakonec dobře dopadlo. Do pekla si asi čerti nikoho neodnesli a představte si, jednoho čerta jsem potkal u baru a vypadal docela normálně jako člověk. Tak tomu nějak nerozumím, vždyť jsem ty čerty na sále viděl na vlastní oči...
Moc velký dík patří organizátorům - Českému červenému kříži, hrdinům divadelní hry, Mikulášovi Jiřímu, Vladimíře, Hance, Tomášovi a Tereze za čerty "jako živé" a Šárce za vlídného anděla. A samozřejmě Pavlíně a Lukášovi za perfektní zázemí restaurace.
-vl
Přátelé, rodiče, pokud máte zájem o některé z Vámi vybraných fotografií, neváhejte se na mne obrátit ( vladimir@kutlvasr.cz ), rád Vám fotografie nechám vytisknout na kvalitní fotopapír ve zvolené velikosti. Nejčastěji se používá velikost "pohlednice" tedy 10 x 15 cm, ale není problém vytisknout fotografie o velikosti 20 x 30 cm a větší.
Z fotografií je samozřejmě odstraněno označení autora.
Podrobnosti najtede na mých stránkách www.foto.kutlvasr.cz