Memoriál SDH v Údolí hromů 2014
Memoriál Ladislava Gureckého a Karla Hovjackého - Bystré 2014
Vladimír Kutlvašr - 2. 7 .2014
rok se s rokem sešel a je to opět zde - pro znalé nemusím nic vysvětlovat, pro neznalé, či náhodně přišedší poznamenávám, že se jedná o největší akci roku, pořádanou dobrovolnými hasiči na Bystrém a za velké pomoci Bystřanů i mnohých okolních. Memoriál se již tradičně koná v Údolí hromů - kousek za obcí, směrem na Krásnou a na Lysou horu. Zde, v divokém prostředí malé říčky Bystré, se v kopcovitém a nerovném terénu pravidelně utkávají hasičské sbory z blízkého i dalekého okolí. Akce je součástí okresní Beskydské ligy a jedná se již o její 24. ročník.
Tentokrát je termín stanoven na sobotu 21. 6. 2014 se zahájením hned po obědě - tedy od 13:00 hodin.
Časový termín "jedna hodina odpoledne" ale rozhodně neplatila pro organizátory. Ti již ve velkém předstihu připravovali potřebné záležitosti. Tento ročník měl být zároveň vyjímečný svým televizně-internetovským přímým přenosem. Tuto službu nabídli kolegové z SDH Vyšní Lhoty našim dobrovolným hasičům jako ocenění za jejich neustálé atakování na první místo v Beskydské lize (pozn. loni i předloni naši obsadili "bednu" a těsně jim uniklo místo nejvyšší). A tak se pečlivě připravovalo i na přenos. A nebyla to malá výzva, bylo nutné připravit kvalitní datové spojení o rychlosti min. 5000kbit/sec v odchozím směru. Z několika variant se nakonec zvolilo poměrně jednoduché spojení prostřednictvím WiFi sítě. V předstihu se vše vyzkoušelo, chlapi od TV byli spokojeni jak s rychlostí, tak i se stabilitou spojení a tak se netrpělivě čekalo na skutečný přenos.
Den předem se v Údolí hromů objevili jak soutěžní družstvo SDH Bystré, aby si alespoň jednou vyzkoušelo útok, ale dokonce i naše ženy - hasičky. Ty sice nesoutěží tentokráte v Beskydské lize, ale vzájemně se hecly a postavily nové družstvo, částečně složené ze zkušených borkyň, ale i z úplných začátečnic. Přece se na domácí půdě nebudou jen dívat, ne? Jejich zkušební útok byl poznamenám nervozitou, ale naměřený čas naznačoval velkou naději na dobré umístnění v soutěži samé. Jen je škoda, že další testování přerušil prudký liják, který, jak se následně ukázalo, zkropil snad jen to Údolí hromů, v okolí byl klid. Organizároři vážně vzhlíželi na oblohu, ale z ocelově šedé barvy se nedaly vyčíst žádné informace, naznačující, jak bude v sobotu. No, nic, nějak to dopadne.
Sobotní ráno se ukázalo v těch lepších barvách. Sice v noci zřejmě trochu ještě sprchlo, ale od rána byl již klid a nevypadalo to na celodenní déšť. Již od rána se v údolí objevili první zástupci organizátorů - bylo toho ještě mnoho na práci.
Ze zkušenosti z minulých ročníků bylo rozhodnuto, že bude parkoviště velkých vozidel přesunuto na jiné místo. Tomu bylo nutné přizpůsobit i řádné nasměrování přijíždějících soutěžních týmů a tak jsem již brzy dopoledne viděl chlapy, jak u naší hasičky připravují směrovníky a vymýšlejí systém informování. Zároveň se prováděly poslední úpravy na dopravním speciálu, tvořeným čtyřkolkou se speciálně upraveným valníkem, jehož úkolem bylo pravidelné dopravní spojení mezi parkovištěm a startovním prostorem. Mimochodem - myslím, že právě tato novinka slavila úspěch a rozhodnutí to bylo skutečně dobré a osvědčilo se.
O skutečném průběhu příprav až tak moc nevím, pozorný čtenář tohoto WEBu jistě postřehl, že paralelně, v dopoledních hodinách, probíhal velký Ondráškův pohár mladých družstev v Janovicích. A protože i odtud je potřeba přivést svědectví, byl jsem dopoledne v Janovicích.
Ale zpět do Údolí hromů - přijel jsem kolem desáté hodiny a zde vrcholily přípravy. Vše bylo v podstatě připraveno, jen datové spojení ne. Můj datový učitel mi neustále kladl na srdce poučku "funguje-li něco, nešahej na to". Na tuto poučku jsme poněkud zapoměli, kolega si nenechal říci a v dobré víře se mu podařilo "rozhodit" nastavení místné WiFi sítě. No, a do konce soutěže (s výjimkou krátkého pomalého spojení) se datový tok nepodařilo navázat. Na ostudu je zaděláno... nějakou dobu jsem váhal, zda se věnovat pokusům pro obnovu spojení, nebo raději fotodokumentaci. Bylo mi líto kluků od FIRE TV, bezmocně jen snímali a ukládali dění v Údolí hrobů do svých PC a čekali na zázrak - a ty, jak víme, se nedějí... bylo mi líto našich hasičů, tak se těšili na přenos a nic. No, život jde dál, jde se na zahájení akce.
Zahájení mělo, díky mé nerozhodnosti co vlastně mám dělat dříve, trochu zpoždění, ale snad to nikdo ani nezaznamenal (a nikde to ani neříkejte, jo?).
Na slavnostní nástup přišla všechna družstva, která měla start hned ze začátku. Byli představeni rozhodčí, velitelé měli krátký meeting - seznámení se s tratí a mohlo se začít. Vlastně nemohlo, ještě naši nejmenší chtějí ukázat svou dovednost. Dnes dělali předskokany svým dospělejším kolegům... Startovní pistole vysílá mládež na trať - vybíhají, až se jim přilby třesou. Rychle ke stroji, popadnout potřebné náčiní, propojit a rychle roztáhnout hadice. Útočí se na dva cíle - a jak se útočí... to se musí vidět. S plným nasazením se prckové rozbíhají do kopce a za sebou táhnou dlouhou hadici. Tentokráte se útok trochu zpozdil drobnou chybou rozdělovače, ale to vůbec nevadí, voda doráží až do proudnic a vždy dva "bobkové", kteří ji usměrňují u cíle mají co dělat, aby se správně trefili. Cílový terč v podobě plamínku padá, útok je zdárně ukončen. Díval jsem se koutkem oka na jejich maminky, jak drží svým ratolestem své palce a Lucka, která je má na starost, doslova ty malé tlačí pohledem dopředu. Velký potlesk, kteří mladí sklidili, je zakončen slavnostním předáním medailí. Ty byly přivezeny z dopolední soutěže. Zde se naši umístnili na krásném třetím místě, jen si nestihli medaile převzít, neboť ujížděli do Údolí hromů...
A je čas na velkou soutěž. Všechna družstva ví, kdy mají svůj start, funguje administrativní podpora, na startovišti vládne poměrně klid a naše bystřanské družstvo mužů se připravuje na zahájení a zároveň první útok. Chlapi se hecují, minule zde byli třetí a tak mají před sebou poměrně velkou výzvu. Ustanou to?
Startovní pistole nemilosrdně nastartovala odečítání, číslice na měřícím zařízení rychle a spravedlivě odměřují čas a naši právě přibíhají ke stroji. Zpoza fotoaparátu s přitisknutým okem do hledáčku toho moc není vidět, musím se soustředit na správnou kompozici a zaostření, ale je zřejmé, že začali velmi dobře. V momentě je u stroje jen strojník a mašina je hnána do vysokých otáček, neboť savice již dávno leží na dně potoka. To je koncert. Nestačil jsem dohlédnout, jak spadly první terče a už se valí voda z odpojeného "béčka". Rychle napojit druhou hadici a znovu se rozeřve motor a tlačí mohutný proud vody do kopce. Padají další terče a velitel útočícího družstva mačká cílové tlačítko. Ani brzo, ani pozdě, vše bylo načasováno přesně - čas je výborný a potvrzuje nacvičený výkon místních. Předejdu a poznamenám, že tento čas se nepodařilo do konce soutěže žádnému družstvu překonat a tak si naši nakonec došli pro vítězné medaile.
Na start se postupně připravují další družstva. Rychle přinést stroj, připravit veškeré hadice, proudnice, rozdělovače - sledoval jsem, zda mají družstva stejný styl na startu - ale nemají. Každé družstvo si své útočné "nádobíčko" rozmistňuje dle svého, samozřejmě nejlepšího, receptu. Jak se družstva postupně vyměňují a střídají, obcházím jak místo startu, tak místo základy, někdy se jdu podívat k rozdělovači, odvážil jsem se i k terčům. Ale zde jsem byl jen chvilku, je zde skutečně velké nebezpečí zalití vodou a to by ani tak nevadilo mně, ale objektivy by rozhodně protestovaly.
A pozor, na startu se objevuje fialová barva - to naše ženy se připravují na svůj start. Jak jsem již zmiňoval, jedná se o speciálně pro tento případ složené družstvo hasiček - ještě, že na Bystrém je hasičem zřejmě každý... a tak je družstvo kompletní.
.jpg)
Výstřel a ženy vybíhají. Není to ten koncert, jaký předvedli naši muži, ale čas je dobrý, ne výborný. To dokonce vypadá na "bednový čas". Stojím u časomíry a dokumentuji dění u rozdělovače a velitele družstva. Cílové plameny jsou dole a .... "chyba" slyším za sebou konstatování časoměřiče. Úplně mi zatrnulo - jak chyba, to musí být omyl! Velitelka útoku je povolána k časomíře - poslední terč padl těsně před zmáčknutím cílového tlačítka velitelkou. Sic o setinku sekundy ale přece. A pravidla jsou neúprosná. Výkon našich žen je sice perfektní, ale celý útok je diskvalifikován. Trochu to ve mně vře, ale co se dá dělat. Pravidla jsou pravidla a platí samozřejmě i pro místní. Ženy se vzájemně povzbuzují a v duchu jim skláním poklonu, jsou dobré a setinka? No, co - příště.
Nakonec se ukázalo, že čas, pokud by byl platný, by stačil na druhé místo. Potěšilo mne prohlášení jedné z týmu, že vlastně diskvalifikace bolí méně, než druhé místo - v duchu se směji, ono je to vlastně také pravda.
Ale dost sentimentu, soutěž ani zdaleka nekončí a na start se připravují další a další soutěžící.
Chvilku jsem zašel za našimi "TV-many" smutně zaznamenávali dění na svů PC a posuňkem naznačovali "vše je OK, jen ten datový tok, kdyby byl...".
Naštěstí pro mne, vyhlašuje se právě doprovodná soutěž "moták" a tak mám záminku se vzdálit.
Moták, tento pojem neznačí osobu pod vlivem alkoholu, ale soutěž v co nejrychlejší smotání hadice. Soutěží se ve dvojicích a dosažené časy se vzájemně porovnávají. Jsou vyhlášeny různé kategorie. O soutěž je velký zájem, dokonce i já jsem se poměřil se svým synem - a víte, jak to dopadlo? Já, hasič teoretik a senior k tomu a můj syn, člen vítězného družstva a měli jsme vzájemný rozdíl jen setinky. Tedy, nevím, zda jsme byli oba tak pomalí, nebo mi synátor nechtěl utrhnout ostudu, ale mám radost. Na stupínek jsme ale nevystoupili. Soutěží samozřejmě i malí budoucí hasiči, i staří pardálové...
Družstva se střídají, u některých se udávají i "pěkné" příběhy. Zamotané hadice, zamotané nohy, chyba u rozdělovače, stroj nenasál vodu poměrně dlouhou savicí a podobně. Je vidět, že náš memoriál není jen běh na rovném trávníku v definované vzdálenosti. Zdejší terén je skutečně naprosto unikátní. Útok je veden do drudkého kopce, cesta není upravena a kameny se pletou běžícím pod nohy, dvojí útok s natažením nové hadice také není běžná záležitost a důležitá je také činnost velitele, ten má v rukou úspěch, či neúspěch celého družstva. A tak je soutěž vlastně divácky zajímavá a přitažlivá i pro týmy hasičů.
Zázemí soutěže - to je kapitola sama pro sebe. Jsou připraveny dřevěné lavičky a hlavně - stánek s výborně chlazeným pivkem, či kofolou. Pro ty, co mají již hlad, je připraven stánek s naprosto výborným cigárem (tedy, jak to nyní připravili... musím si vzít recept, abych mohl doma u ohně také zabodovat). A protože jsem se, mezi Ondráškovým pohárem v Janovicích a naším memoriálem na Bystrém, nestihl ani doma naobědvat, zavítávám ke stánku s cigáry hned nadvakráte - díky.
Převoz hasičských potřeb - jak jsem výše zmínil, celoodpolední služba Jakuba nesla své ovoce. To bylo jízd nahoru a dolu. Ale, výsledek se skutečně dostavil, nikde nebyl přebytek aut, nikde nebyla rozježděná bahnitá plocha, nikde nebyl zmatek z přijíždějících a odjíždějících družtev. Na jednu jízdu nahoru se dalo naložit kompletní výstroj a výzbroj jednoho soutěžního družstva, pěkně zpět dolů po útoku družstva jiného a hned nahoru s nářadím nově přijetého týmu. Toto fungovalo skutečně na jedničku.
Ale pozor, odpoledne se nachýlilo a na start se připravují naši kolegové - SDH Janovice. Přistupují k útoku s respektem, na minulém ročníku se jim moc nedařilo. A co letos? Hned po startu je zřejmé, ze to na vítěství nebude, ale drustvo bojuje. Nakonec je vše dokonáno v pořádku, útok je platný a ani čas není špatný. Rozhodně lepší výsledek, než minule - potlesk a gratulace. Příště to může být ještě lepší.
Pomalu se čas odpolední nachyluje, mnozí již odjíždějí domů a zůstávají jen ti, co ještě soutěží, a ti, co organizují a i pár diváků. Poslední moták, poslední startovní výstřel posledního týmu a můžeme vyhodnotit výsledky. Zbytek přítomných se soustředil na nástupu s vyhodnocením. Starosta SDH Bystré si vzal slovo a ukončil akci. Vítězná družstva si převzala zaslouženou cenu a připravené medaile. Poslední spolené foto a je skutečně pro dnešek konec.
Jen chlapi od Fire TV stále nedostali, co jsme slíbili, ach jo.
Myslím ale, že se akce povedla na jedničku, pochvala patří všem organizátorům, všem místním i přespolním, kteří pomohli vytvořit úžasnou a sportovní atmosféru. A ta nešťastná data? Je pravda, že jsme navnadili internetové sledovače úplně do ruda - (počet žádostí o shlédnutí v době konání akce na www.janovice-bystre.cz dosáhl počtu 1200 - denní průměr je cca 400), je pravda, že naši kolegové z FIRE TV (omlouváme se a děkujeme) si asi trochu klepou na čelo své hlavy, ale pro nás to je perfektní zkušenost, z které se prostě musíme pro příště ponaučit.
Vybral jsem pro ostatní družstva soubor mých záběrů z akce - třeba se tam najdou..