Janovice - Bystré

Kapela EDEN

Pro Bystré se jedná o historii mnoha let. Kapela EDEN jednoduše patří k Bystrému a všichni místní ví, o co jde. A ti, co neví, mají možnost se zahloubat do minulosti místní, sice amatérské, ale o to aktivnější a na místní poměry úspěšné skupiny lidí, pro které byla a dosud je hudba velmi blízká a jsou ochotni pro ni obětovat svůj vlastní čas a invenci.

A tak přinášíme vzpomínky Břetislava Skotnicy o historii kapely a poté i fotoreportáž z proběhlého setkání členů kapely a jejich příznivců.

Břetislav Skotnica:

" Budu vyprávět své vzpomínky, které začaly zhruba před 70 lety.

Tehdy tady působila Skotnicova kapela - moji strýci Lojza a Ruda - saxofony, můj otec - bubny, harmonika pan Pobuda z Bašky, někdy i trumpeta p.Blažek, housle p.Garba, později Slávek Skotnica.

Od nich jsem chytal muziku, kterou jsem uplatnil později. Tato kapela skončila někdy v roce 1955. V letech 1958, 59 jsme zde jako studenti hráli sobotní čaje, Evžen Zámečník harmoniku (hudební skladatel a bývalý ředitel konzervatoře v Brně), Jarda Oboda kontrabas (bývalý člen vídeňské filharmonie), Jenda Romančok (inženýr) bubny a já - housle (bývalý učitel hudby ve Frýdku Místku) - to vše se odehrávalo o prázdninách.

Později na Bystrém byli mladí muzikanti - Jirka Muroň, Milan Vojkovský, kteří hráli ve Frýdlantě v dechovce, chvíli se učil na baskřídlovku i Pepík Zeman. Na harmoniku se učili Miloš Válek, Jiří Muroň mladší a Jara Sikora. Láďu Garbu učil jeho otec na housle.  Já a Láďa jsme našli doma staré trumpety a snažili jsme se vyluzovat nějaké tóny a jednoduché písně.

V roce 1961, když jsem byl na vojně, se Milošovi Válkovi zalíbil soxofon. Neměl na něj peníze, a tak si šel s Láďou půjčit k pokladníku Sokola Zdeňkovi Staňíkovi. Koupený saxofon byl B tenor. Láďa, aby nezůstal pozadu, si koupil Es alt, a tak se začala pomalu rodit muzika - Milan Vojkovský trubka, Jirka Muroň pozoun, Beďa Muroň něco uměl na kytaru, Jiří Muroň mladší na harmoniku.

Tohle vše se začalo dávat dohromady, až jsem přišel v září 1961 z vojny. Rozepisoval jsem noty, zkoušeli jsme 2x až 3x týdně, na bubny se začal učit Boris Polach (měl k dispozici bubny po mém otci). Abychom mohli hrát veřejně, museli jsme mít přehrávky. Pozvali jsme si v listopadu téhož roku komisi do pohostinství U Toflovů (a museli jsme to také zaplatit...). Měli jsem mít připraveno 25 skladeb, ale měli jsme jich pouze třináct. Povolení jsme nakonec dostali. V té době jsem ještě u přehrávek nehrál.

Aparatura v podstatě žádná nebyla. Láďa Garba donesl dva deskáče (reproduktory), já jsem si koupil magnetofon Sonet Duo, získali jsme nějaký zesilovač. Nahrával jsem pěkné písničky a rozepisoval je po čtyři nástroje.

Měli jsme velkou podporu Bystřanů, jak u paní Toflové, tak i u hostů hospody - mysleli na nás s nějakou tou tekutinou. Začala s námi zkoušet zpívat Liba Žižková i Jarča Zemanová, Liba však vydržela déle. Protože jsme měli doma basu, chytil se jí  Karel Žižka a zkoušel s námi.

Kdy jsme si dali název EDEN, to si přesně nepamatuji, ale vymyslel to Miloš Válek. Se svým strýcem Oldřichem Kulihou udělali pulty, které maloval Láďa a ty s námi putovaly po celou dobu hraní.

Počátkem roku 1962 přišel pan Hynek Mer s nápadem udělat estrádu a my měli hrát 8 skladeb. Vystoupení bylo v Místku v Českém domě. Měli jsme  úspěch, dokonce nám nabízeli hrát o sobotách. Mimochodem - estráda se opakovala 21.1.1963 v Janovicích v pohostinství U Rusinů.

Hrál a námi tehdy též Stáňa Rucký na baskytaru. Stáňa, stejně jako Jirka Muroň, Miloš Válek, Milan Vojkovský a Jirka ml již mezi námi nejsou...

V říjnu 1962 odchází Miloš i Béďa na vojnu. Najednou chyběl saxofon i kytara. Láďa si vzpomněl na Stáňu Magdoně a dovedl ho k nám (kytara). Boris pak dovedl Petra Horsáka z Palkovic (saxofon + klarinet). Petr, bez ohledu na počasí, v zimě i v létě dojížděl za námi na Pionýru. V roce 1964 si s námi několikrát zahrál Arnošt Chadim - pracovník přehrady na Morávce - výboný kytarista. Na basu tehdy začínal Mirek Tvrdý, který dokázal zpívat i anglicky, což tehdy bylo skutečně něco. Petr ale odchází v roce 1963 na vojnu, a po roce vojny se naopak vrací Staňa a začíná hrát na saxofon. Nějaký čas s námi hrál na saxofon i klarinet Zdeněk Morys.

V roce 1968 s námi pravidelně zpívala Hana Hovjacká, o rok později začal hrát na bicí Franta Magdoň. V roce 1972 odchází Beďa Muroń a jeho místo zaplnil Josef Bartek. Po odchodu Hanky Hovjacké přivádí Láďa Elišku Rogalovou. Tehdy již na baskytaru hraje Stáňa Rucký, později Míra Běrský a chvílemi i Josef Bystřičan. Míra Běrský přivádí v roce 1974 Jendu Diase.

Eliška odchází do jiné kapely a její místo nahrazuje Alena Foldynová, zpívat začal i Láďa Zajíc. Občas si s námi zahrál na kytaru i Pavel Žižka.

Poslední tři roky hraje rytmiku Tomáš Hovjacký, Vláďa Mikeska a Franta Magdoń.  S nimi se také postupně obnovil náš repetruár

V roce 1973 se koupily varhany, na které jsem se pokoušel hrát, vzpomínám si, že s námi krátce zpívala zpěvačka Jarmila z Frýdku. Nesmíme ani opomenout Jirku Krále, který hrál na harmoniku i basu. Občas si na xaxofon zahrál a Jiříh Motloch.

Mezi zpěváky nutno započítat také Láďu Garbu. Jeho lidovky a skladby pomalé, jako "Bela Mari", nebo "Blue Boy" byly neodolatelné.

Bez EDENu se neobešla ani jedna opereta, nebo Pochování basy, rovněž 1.máj na hasičském autě i v čele janovického průvodu, svatby, oslavy, všechny plesy i prázdninové večery.

Užili jsme si všichni - my i účastníci zábav- pěkné chvíle, na které rádi zavzpomínáme, vypilo se mnoho kořalky i rumu (jak jeden z nás okomentoval - Rum je poživatina a může se tudíž konzumovat v libovolném množství...).

EDEN se rozešel po odchodu členů na jiná bydliště - naposled se hrálo v roce 1981 na pomlázkové zábavě. Když jsem počítal všechny skladby, které jsme se naučili a na zábavách hráli, dostal jsem se na úctyhodné číslo 270."

Dokumenty doby

Hodnocení z přehrávek z roku 1971

Hodnocení z přehrávek z roku 1976

Výkaz z deníku příjmů skupiny EDEN (1963)

slova k písničce

Notový záznam skupiny

Notový záznam skupiny

4.5.2013 bylo na Bystrém - v restauaci U Toflů uspořádáno setkání členů kapely, jejich příznivců a rodinných příslušníků. Celé to měl na svědomí zejména Břetislav Skotnica.

Jeho aktivitou se podařilo nakonec zkontaktovat všechny bývalé členy kapely, zajistit sál, distribuovat pozvánky, připravit úvodní řeč, přinést a vystavit dobové dokumenty... no, bylo toho hodně. Ale podařilo se.

Ve stanovenou hodinu se dostavilo velké množství příznivců kapely a hlavně 17 bývalých členů.

Sál se naplnil a Břetislav Skotnica se ujímá slova. Probral postupně celou historii od samého začátku, nezapoměl snad na nikoho, kdo se aktivně podílel na činnosti kapely. Mnohokráte v průběhu proslovu zazněl smích, to v případě vzpomínky na veselou věc. Všichni nakonec uctili památku těch, kteří se zůčastnit nemohli.
V průběhu večera se zavzpomínalo, staří přátelé se potkali...

Nechyběla ani muzika. Ne však ledajaká, vždyť se vzpomínalo na kapelu EDEN, a tak reprodukovaná hudba nepřicházela v úvahu. Na pódiu se objevili staronoví muzikanti a pokusili se obnovit starou slávu. Chybějící saxofony vyplnila svou harmonikou Lucie Gorecká. Písnička střídala písničku a když zazněla pozdě v noci závěrečná znělka kapely EDEN, ujal se slova místní chatař s harmonikou (Libor Doležal)... a zábava mohla pokračovat.

No, jednoduše, byl to večer plný vzpomínek, dobé nálady a pěkné hudby, co více si přát.

Snad jen - kapelo EDEN - bravo a díky.

-vl

EDEN - setkání pamětníků na Bystrém