Den druhý - město Bystré
Den první - článek Den první - foto
Den druhý - prohlídka města - článek Den druhý - prohlídka města - foto
Den druhý - odpolední program - článek Den druhý - odpolední program - foto Den druhý - večerní procházka
Den třetí - článek Den třetí - foto
Den druhý - město Bystré
Vladimír Kutlvašr - 15.9.2014
Ráno je budíček dán snídaní, která byla od půl osmé. Obloha je sice šedivá, ale neprší. Postupně se otevírají dveře od pokojů a objevují se rozespalí Bystřané a Bysteráci. Ti rychlejší již míří do přízemí, kde je připravena snídaně. S Janou patříme mezi ně a tak nás je u stolů poměrně málo. Ale to se rychle změnilo a za chvilku se tvoří fronta u kávy. Všichni se zdraví a usmívají se, jen je někdy ten úsměv plný rozespalosti, jak jeho majitel ponocoval a vyzpěvoval se Slováky. Ale našli jsme se nakonec všichni a tak plánovaný odjezd na 8:45 se zdá být reálný. Obrovská dunivá rána - to jak Milan chtěl projít přes prosklenou stěnu (a neprošel), zvedá náladu a hned je všem lépe. Tedy až na Milana, který má bouli na čele a odřený nos.
Před devátou jsme všichni před autobusem a můžeme vyrazit. Jede se na Městský úřad na Bystrém.
Město Bystré má v současnosti 1650 obyvatel. To je méně, než mají naše Janovice a přece je to město. Ale pěkné, to se musí nechat. Máme v programu naplánovánu prohlídku a tak se těšíme, co nám naši kolegové vlastně ukáží. Zastavujeme před úřadem, kde se nás ujímá náš delegát. Sluníčko se ukázalo a zalévá nás sílícími paprsky - bude pěkný den.
První na seznamu máme prohlídku kostela sv. Jana Křtitele. Tak velký kostel se v panoramatu města prostě nedá přehlédnout. Ve středu města se tyčí dvě obrovské věže a je to kousek vedle. Přesouváme se tedy tam. Kostel je údajně nejstarším poutním místem Panny Marie Karmelské u nás. U vstupu se nás ujímá starší pán s hůlkou. Postupně nás seznamuje s historií a zve k prohlídce. Dozvídáme se například, že chrám byl vystaven v letech 1722 až 1726. Trvalo však dalších 30 let, než byl interiér vybaven do podoby, kterou jsme viděli. A interiér je prostě úchvatný. Pomalu procházíme kolem lodě chrámu a nasloucháme slova průvodce. Já nemohu odolat a místo poslechu se soustředím na kompozici a správnou expozici. Taková možnost se jen tak nevidí. Tolik jsem se chtěl podívat i nahoru, do vyššího patra a málem jsem přeslechl pokyn, abychom vystoupali po schodech vedle vchodu. Naskytla se nám nečekaná možnost stoupat na staleté schody do výšin jedné z věží. Neuvěřitelné. V duchu jsem si pomyslel - jestli s námi průvodce nepůjde, asi se ztratíme a už se nenajdeme.... průvodce nás ale pobízel a tak jsme stoupali a stoupali. A pozor - vystoupali jsme skutečně až na vrchol. Ten pohled na okolí, který se otevřel po odstranění dřevěných okenic - to se musí prostě vidět. Rychle využívám toho, že jsem zde mezi prvními a dělám řadu fotografií. To za chvilku ale možné nebylo... okna se zaplnila zvědavými hlavami. Ještě kousek a jsme u velkého zvonu. Visí na mohutné dřevěné stolici a někdo si dokonce vyzkoušel, jak zvon zní. A zní skutečně mohutně - chvilku mi z toho až hučelo v hlavě. Průvodce se protáhl malou mezerou mezi trámy a my všichni za ním. Otevřel se obrovský prostor - procházeli jsme po široké lávce nad klenutým stropem chrámu kostela. Úžasný pocit. Za mnou někdo prohodil "tady by se vešlo sena..." usmívám se a dodávám v duchu - kdyby tu seno bylo, asi by tu již nebyl tak nádherný a hlavně neporušený dřevěný krov. Méně světla mi dělá potíže, fotografování je obtížnější, ale podařilo se.
Přecházíme do prostor druhé věže a po podobném dřevěném točitém schodišli sestupujeme dolů. V polovině jsem neodolal a odbočil do pootevřených dveří. Ocitám se na úrovni prvního patra a za rohem objevuji překrásné varhany. Pohled do lodě chrámu mi vyráží dech. Pomalu jsem obešel půl delší strany kostela a kochal se výhledem. Jenže - čas letí a je potřebné prohlídku ukončit - škoda, v takovém kostele bych vydržel o mnoho déle.
Další naší zastávkou je Základní umělecká škola, která stojí jen kousek za kostelem. U vstupu nás čeká ředitel školy a po několika úvodních větách nás zve dovnitř. Opět je nutné zkonstatovat - perfektní. Krásné, čisté prostředí, plné známek, že zde se skutečně něco děje a tvoří. V přízemí je velká hala, kde se tančí, hraje divadlo a vyučuje hru na různé nástroje. V místnosti vedle nacházíme slušně vybavené studio, kde lze nahrávat hudbu i mluvené slovo. V prvním patře navštěvujeme učebny, vybavené moderní audiovizuální technikou a úplně pod střechou překrásně adaptované prostory pro uměleckou tvorbu - malování, kreslení, modelování...
Následuje sestup do podzemí, kde nás udivují další pěkné a netradičně vyzdobené prostory. A to se dozvídáme, že si prohlížíme budovu, která je starší, než kostel. Jedná se o velmi citlivě zrekonstruovanou bývalou faru. Klobouk dolů.
Ča s je však neúprosný, zvažujeme, co se dá ještě stihnout - ty dvě prohlídky nám zabraly téměř celý vyčleněný čas. Ševcovské muzeum tedy vynecháváme a Strom rodáků také. Nedá se nic dělat, nemůžeme nabourat časový program a v jedenáct hodin jsme ohlášeni na oběd do jídelny Domova pro seniory. Rychle se přesouváme na Zámek.
Zámecké prostory nás uchvacují svou čistotou a rozlehlostí. Tak zde tedy strávíme zbytek sobotního dne. Na nádvoří zámku se již vše připravuje na odpolední program .... ale to je na další pokračování.